|
Život ve Vesmíru
Vznik a existence života ve Vesmíru je jev běžný. Je to zákonitý projev neustále se zdokonalující organizace hmoty a zvyšující se kvality myšlenky, provázející jí od samého vzniku Vesmíru.
Pro vznik života není potřeba mělkých mořských zálivů, přítomnost světla, ani planeta podobná Zemi. Primitivní mikroorganismy byly objeveny na Marsu, v meteoritech, i v chladících okruzích jaderných elektráren. Život je tisíce metrů pod hladinou oceánů, i na vrcholcích hor, je ve zřídlech i pod ledovými krami. A že jsme dosud nenašli důkazy současného života na jiných planetách? Možná by nebylo marné projít archívy vlád, tajných služeb, či organizací zabývajících se touto problematikou. Technika kosmických výzkumů je ( ať se nám to líbí, nebo ne ) je teprve v plenkách, a část výsledků jistě zmizí v sejfech.
Pro vznik života je deset podmínek.
Doba dostatečně dlouhá. Aby se hmota mohla začít organizovat. A to můžou být roky, i miliardy let.
Prvek, na jehož bázi by mohl vzniknout a jeho dostatečné množství. Zatím víme o uhlíku a křemíku. Zatím.
Schopnost Života vytvořit databázi potřebnou k jeho zachování a vývoj. U nám známého je to DNK.
Schopnost Života přizpůsobit se prostředí, v němž se nachází a začít ho měnit k svým potřebám. Prostředím nemusí být planety. Může to být také mezihvězdný prostor. Je nejen mnohem větší než ten, co jej zabírají hvězdy a planety, ale není v něm vakuum. I v mezihvězdném prostoru se nachází hmota. Je ho mnohem víc a nikdo neví, jaké reakce v něm probíhají. Navíc je zřejmě pravděpodobně mnohem stabilnější než planety a hvězdy.
Vznik kolektivní a individuelní inteligence potřebné k zachování Života a prostředí, v němž se nachází. Kolektivní inteligence je potřebná k zachování Života a individuelní k přežití jednotlivce.
Schopnost obrany vůči negativním zásahům zvenčí. A to se týká buď eliminace důsledků, nebo přizpůsobení se.
Schopnost organizováni jedinců v celky velikosti nejvhodnější k přežití a komunikace jednotlivých celků mezi sebou.
Dostatečně velké množství jedinců aby se zabránilo degeneraci a vymření.
Schopnost regulace množství jedinců, aby nedošlo k vyčerpání zdrojů využitelných pro uchování a vývoj Života.
Schopnost komunikace jednotlivců a skupin v zájmu zachování Života.
Tvrdit, že život byl, je, a bude pouze na Zemi je to samé, jako by se v obrovském pralese nacházelo mraveniště a jeho obyvatelé tvrdili, že jsou jediní. A to pouze proto, že dosud žádné jiné dosud neviděli.
Ani nelze předpokládat, že život bude podobný tomu našemu. Život může vypadat zcela jinak, než jej známe, nebo si ho můžeme představit. Může být na bázi organické i anorganické. Může být i jeho kombinací.
Je docela možné, že jiný život nám o sobě dávno dává zprávy, ale my jim nerozumíme.
Inteligence forem života
Inteligence je v podstatě schopnost analýzy vjemů a jejich zpracování v boji o přežití jednotlivce, druhu a vlastní formy.
V tomto ohledu je kolektivní inteligence například mraveniště větší, než lidstva. Atˇ se to komukoli líbí, či ne, mravenci jako takoví jsou na planetě desítky milionů let, a nespáchali na Zemi ani zlomek škod, jako člověk za posledních několik set let. Dokonce člověk hrozí modré planetě úplnou devastací. A nejenže hmyz byl na Zemi dávno před člověkem, ale bude zde i až po člověku nezbude sebemenší stopy.
Na Zemi jsou formy života ještě mnohem starší než hmyz. A také jejich kolektivní inteligence je mnohem vyšší, než lidská. A toto srovnání je ještě mnohem drastičtější. Tyto formy jsou zde od dob vzniku života. A ty když ukážou jen nepatrný zlomek své moci, člověk zaleze do kouta a prosí Boha o pomoc. Může lidstvo zlikvidovat například obyčejnou rýmu? O virech emboly či jiných nemocí nemluvě. Tyto formy života jsou skutečnými pány modré planety. Stačí jim jen ukázat drápky a umírají miliony „pánů„ tvorstva.
Kdo má větší inteligenci? Člověk, nebo…?
Život na Zemi
Je zřejmé, že vznik života na naší planetě je dílem zákonitého procesu. A to bez ohledu na různé, více, či méně, fantastické teorie.
Původní zemská atmosféra měla mnohem méně kyslíku a velké procento kysličníku uhličitého. Proto také první organismy - jednobuněčné organismy - a poté, s největší pravděpodobností, mořské houby, potřebovaly v povrchových vodách praoceánu k přežití oxid uhlíku (CO2 ).
Jenže kysličník uhličitý začal mizet, a nahrazoval jej uhlík a plynný kyslík. To byla smrtící rána původním životním formám. Tímto začalo první hromadné vymírání života na Zemi. Jenže v genofondu všech životních forem je také GEN PŘEŽITÍ! Gen, jenž pomáhá organizmům jako celku, či druhu přežít tím, že se přizpůsobí změněným životním podmínkám. A to, podle mého, je zřejmě 10 % na jednu „ránu osudu".
Část životních forem vyhynula, ale část se přizpůsobila. A ta se rozdělila na dvě větve. Jedné se zpomalil metabolismus, a zůstala věrná kysličníku uhličitému a původní potravě. Druhá, menší, se přeorientovala na kyslík. Tímto se její metabolismus značně urychlil.
Protože však metabolismus na bázi kyslíku je výkonnější, byly i nároky na přísun potravy větší. Proto začala druhá skupina na první nejprve parazitovat, a později jí přímo užívat jako potravu. Tímto vlastně vznikly první rostliny a býložravci.
Ale i je začal ohrožovat hlad z relativně omezených zdrojů a relativního přemnožení býložravců jako skupiny. Proto vznikli první všežravci, kteří konzumovali jak rostlinstvo, tak býložravce. Byly i evoluční pokusy o vznik čistých predátorů. Ty však po většině skončily nezdarem.
Jak bude vývoj pokračovat dále, si nikdo netroufá odhadnout. Ale vývoj člověkem neskončil. Snad bytosti na bázi duchovní s energií získanou přímo z okolního prostoru. Doufejme, že člověk jako takový, nevyhyne, ani neustrne, ale vývoje se zúčastní jako takový. Ne jako pozorovatel, či fosílie.
Kdo si hraje, nezlobí
Již ve starověku se vládci řídili poučkou „ lidu chléb a hry „. A tato poučka se již mnohokrát v dějinách osvědčila. Ať už to byly starověké hry, vznik divadla, gladiátorské zápasy, či v současné době masmédia a záhady všeho druhu.
Čím je cílová skupina obyvatelstva větší, tím je různorodější. A tím také i „ hry „ musí být různorodější. Někomu stačí večerníček, někomu se musí naservírovat nekonečné seriály o milionářských rodinkách s jejich milionářskými starostmi. Někdo lituje počestné herečky, které ani po páté nenaleznou toho pravého, jiný televizní komedie s politiky v hlavní roli.
Zvláštní kategorií jsou však zastírací akce. Tyto „ hry „ se osvědčily ve válkách a nyní se praktikují i v normálním životě. Jsou to zastírací akce jak v politice, tak i v oblasti hospodářské kriminality. Ve dvacátém století však nastoupil zcela nový druh zastíracích akcí. A to jsou akce na odvedení pozornosti, mylné informace a diskreditace badatelů v nežádoucích oblastech bádání.
Proč jsou snímky UFA a veřejnosti neznámých tvorů vždy rozmazané? Proč se veřejnost krmí různými nesmyslnými fámami? Je možné, že by Filadelfský experiment nepokračoval ? A co Area 51? Na veřejnost se vypustí, že tam asi bude UFO a ještě další záhadné věci. A další. Pak stačí nasadit „ zamlžovače „ , odpoutávací akce a počkat až se najdou lidé kteří si z těchto věcí udělají živobytí. A je to. Veřejnost se soustředí žádoucím směrem a zatím kousek vedle pokraje výzkum klidně dál. O fotografiích létajících předmětů a prehistorických tvorů platí to samé.
Svoboda informací by měla být skutečná a informace by měly být pravdivé. Kdo však uvěří lidem kteří mění názory podle počasí a přiznají pouze to, co se jim dokáže?
|
|
