|
|
|
|
|
|
Já a abilympiáda
Když jsem loni získal třetí místo v oboru „ Počítačová sazba a grafika „, vůbec mě nenapadlo, co se stane. Jednoho krásného dne mi přišlo oznámení o mé nominaci na Celosvětovou Abilympiádu v Indii a to přímo v hlavním městě Dillí. A to jako druhý v pořadí nominovaný ve svém oboru. Tímto dnem se změnil můj život. Série problémů byla přerušena, a já dostal novou energii do života. Začal jsem shánět sponzory a prohlubovat znalosti. A dokonce jsem touto aktivitou zároveň našel také práci. Jen mě trochu zaskočil fakt, že po odpadnutí jednoho sponzora se spoluúčast 20 000 Kč téměř zdvojnásobila. Pak nastal onen den s velkým D. Sraz jsme měli v 5 00 v hale ruzyňského mezinárodního letiště. Odlétalo se v 7 00. Přesedalo ve Frankfurtu, odkud jsme letěli do Kuwaitu. Zde jsme po několikahodinovém čekání přesedli na linku do Indie. V Dillí jsme přistáli s dvouhodinovým zpožděním. Po této cestě jsem ocenil kultivovanost a ohleduplnost německých leteckých společností. Ony jsou totiž letištní haly poněkud rozlehlé. Alespoň pro mne. Když německý personál viděl můj splavený obličej, pochopil o co kráčí, přidělil mi vozík, a do průvodních papírů mi jej doporučil pro všechny ostatní země. DÍKY HOŠI A DĚVČATA. Při příletu do Dillí mě čekal šok. Letiště bylo samý voják. Nejdříve jsem myslel, že je to kvůli mně. Jenže já nemám ani prak! Pak mi to došlo. Indie má napjaté vztahy s některými sousedy. Hlavní průvodce pak zajistil přepravu nějakou místní dopravkou do našeho hotelu. Ale ta cesta! Nepředstavitelně hustý provoz, neustálé troubení, a hlavně - v Indii se jezdí opačně. Hustý provoz je způsoben faktem, že Dillí jako takové má více obyvatel, než naše země ( 15 milionů ), a metro se teprve začíná stavět. Troubení je místní zvyk - patří ke koloritu. A obrácený provoz? Památka na britskou nadvládu. Právě jízda opačným směrem mě šokovala nejvíc. Z počátku jsem měl husí kůži. Zvláště, když jsem viděl indickou obdobu našich kruhových objezdů. Také jsem nabyl přesvědčení, že indický řidič by v pražské dopravní špičce usnul nudou. Kde je tříproudá část směru silnice, jely vedle sebe dva autobusy, náklaďák s dělníky, dvě motorové rikši, a mezi nimi kličkují motorky a cyklisté. A přitom jsem neviděl jedinou bouračku! Hotel mi připadal jako jiný svět. Oáza nekonečného klidu a míru. Průvodce nás okamžitě připravil na fakt, že se před námi personál bude klanět až k zemi. Měl pravdu. Jenže právě toto mi jde proti srsti. Okamžitě jsem Indům dal najevo, že nemá cenu se přede mnou klanět, a ocením spíš přátelství, než poklony. Právě toto se mi vyplatilo. I v hotelu jsem našel dobré přátele. Zahájení a soutěže byly na stadionu Indiry Gandiové, bývalé ministerské předsedkyně. To, co jsem tam viděl, přál bych vidět každému! Na ploše tancovaly společně děti na invalidních vozících a děti zdravé, a to za zvuku bubínků. Málem jsem měl slané oči. Nádherné a dojemné. Poté byly slavnostní projevy čelních představitelů, a opět hudba a tanec. Na toto se nedá zapomenout. Po obědě na nedaleké travnaté ploše začaly soutěže. Mimochodem, zpočátku jsme se báli cokoli jíst a pít ( varování z Internetu ), ale již druhý den jsme baštili a bumbali vše, co nám nabízeli. A přežili jsme to bez újmy na zdraví. Inu, Internet je velká drbárna. Nebo dotyční mládenci navštívili jiná místa. Páni bacilové se prostě lekli pořádkových sil a našeho pana doktora. Hned v den zahájení jsem po obědě jsem šel na svou první disciplínu. V zadání bylo, že mám vyrobit čtyřstránkovou příručku o ochraně deštných pralesů. Tak jsem si nasadil optiku, a pustil se do díla. Nejdříve grafiku, poté text. Jenže ve chvíli, když jsem otevřel slovník, objevila se rozhodčí, a tento mi zabavila. Takže jsem vydoloval v paměti několik anglických frází a skončil. Třetí den jsem měl malování olejem na plátno. Mé „ veledílo „ představovalo v pozadí hory, uprostřed horskou řeku, a dole prales. Na obraz jem velmi pyšný. Sice někdy kreslím, ale většinou tužkou. Olejem to bylo počtvrté v životě. A také jsem použil neobvyklou techniku. Myslím, že ji japonský rozhodčí mnohokrát v životě neviděl. Z blízka to celkem jde ( obraz ), ale z metru a dál to vypadá efektně. Porota mě docela zklamala. V horské řece viděla ledovec! Asi nerozumí umění. Na malování jsem si málem sedl na … Jeden človíček, tuším z Indie, maloval ležíc na zemi! Klobouk dolu. Díky své skvělé angličtině jsem měl poněkud nedorozumění s jednou dívenkou - konkurentkou. Když jsem zasedl k plátnu, dal jsem jí malý dárek. Soubor několika pohledů s českou krajinou. Teprve pomocí slovníku pochopila, že to je dárek ode mne, nikoli můj tahák. Je má ostuda, že mě Indové, a účastníci Abilympiády musí učit anglicky. Díky své skvělé parodii na angličtinu a zvědavosti jsem si našel spoustu přátel. Kamarádkám z řad dobrovolnic jsem souhrnně říkal „ servis bejby „. Konkurentce z grafiky a kamarádce „ písí bejby „. Ono nejde o zapamatování jména, jako spíš o vyslovení. Politici by si měli občas zajet na takovéto akce. Nedorozumění se nám stávaly pouze v oblasti jazykové. Ale ruce, nohy, a slovník vše vysvětlily. Jako například jedna indická dívenka zpočátku nemohla pochopit, proč jí dávám igelitku dárků. Teprve po chvilce pochopila, ze to jsou dárky ode mne indickým invalidním dětem. Od indické politické špičky jsme se dočkali skvělých gest. Pozvali nás, abilympioniky na párty. Dva ministři, a dokonce i pan prezident. A ne jen oficiální delegaci. VŠECHNY. Měl jsem tu čest být od prezidenta na metr daleko. A pár drbů o něm mi z člověka, jenž se z chudého kluka stal špičkovým vědcem a prezidentem, udělalo sympaťáka. Inu, americký sen po indicku. Na poznávání samotného Dillí jsem měl jen jeden den. I to ve mně zanechalo velký dojem. Jiná kultura, jiný pohled na svět, a památky, o jejichž spatření jsem jen snil. To vše si dodnes srovnávám v hlavě. Ale jedno vím jistě. Indie se stala mou láskou. Bohužel ji již na vlastní oči neuvidím. Znepřátelené strany by měly vysílat na takové akce své zástupce. Pak by pochopily, že přátelství mezi lidmi je přirozenější, než nevraživost. Já sám jsem začal pátrat po dvou Indických dívenkách, kterým bych rád ukázal na oplátku svou vlast. Snad je vypátrám, a snad se v Indii najde někdo, kdo jim pomůže se k nám dostat.
|
|
|
|
|
|