Tipy 4

Moje ženuška a loket

Moje krásnější polovička je bezesporu půvabná, a něžná  žena.
Dokáže si poradit se vším, a nejen s tím co musí zvládat každá. Ale je v mnoha věcech lepší, než spousta těch, jež nemají „kulaté nožičky". Doma jezdí jako „elektrická myš", a jak zvládá domácnost!
LEČ. Jako každý vozíčkář velmi namáhá ručky. Jednostranná zátěž se projevila na únavě kloubů, zejména loketních. Není divu, že jednoho dne jí v lokti cosi ruplo, a loket otekl a začal bolet.
Přestože se Evik hned tak něčeho nelekne, z doktorů  má strach přímo panický. Proto nastal čas pro domácího lékaře - mne. Léčím jí celkem úspěšně. Otok díky mě a práškům od paní doktorky zmizel. Teď už chybí jedna maličkost. Aby se chrupavka obepínající kloub vrátil do normálu.
Aby  se co nejméně namáhala, začal jsem i vařit. Jak je to krásné, pánové, když vás manželka pochválí za nespálený oběd, stojí za tu trochu námahy. A navíc se člověk naučí kmitat, když snídá, a přitom i připravuje oběd!
Ženušce to tak zřejmě docela i vyhovuje. Je opečovávaná jako za svobodna.
Jen jedno odmítla. Polévku „Meresjevku". Pro porevolučně narozené - Meresjev je Ruský národní hrdina, jež byl za 2. Světové války sestřelen. Celé dny se s prostřelenými nohami vlekl zasněženým lesem až ke svým. Poté mu lékaři museli amputovat nohy. On se však nevzdal, a nakonec se i s protézami vrátil zpět k bojovému letectvu.
Pokud se po flámu budete cítit také tak, zde je recept:
Do třílitrového hrnce dáte nadrobno nakrájené brambory, přidáte dvě lžičky majoránky, tři kostičky masoxu ( každá jiný druh ), lžičku aroma koření, půl lžičky pepře, dva stroužky česneku, sůl, a vaříte do změknutí brambor. Silnější povahy dávají pepře lžičku celou. A toto jíme ve stavu poopičném, polozmrzlém, a při těhotenských chutích ( jako  já ).
Díky Eviččiným potížím si připadám více jako chlap, potřebnějším pro něžné pohlaví, mám tělocvik, a zároveň i posiluji.

Král silnic

Je několik druhů řidičů. Jsou nemehla, průměrní, dobří, skvělí, a králové. Já, bohužel, patřím mezi průměrné. Ale nedávno jsem měl tu čest poznat krále.
Manželka má od loňského roku potíže s loktem, což je u vozíčkářky velký problém. Spíš tragédie.
Nedávno nám došla trpělivost, a změnili jsme lékaře. Přešli jsme k panu doktorovi Pilnáčkovi. Pan doktor je prý skvělý odborník, a my se o pravdivosti jeho pověsti přesvědčili ihned po první návštěvě.
Kladenská nemocnice má kromě něj ( a dr. Žofky, jenž operoval před lety manželčino rameno ) i jiné krále své profese. Tím králem je saniťák, pan Vojáček.
Pan Vojáček je skutečný král silnic. Když nás vezl do Prahy na magnetickou rezonanci, nestačil jsem zírat. Ve špičce kličkoval přeplněnými silnicemi, hledal různé zkratky a volnější trasy s takovou jistotou, že jsem nestačil sledovat kde jsme. Vezl totiž kromě nás i krev do jedné z pražských nemocnic.
Že zná Prahu jako své boty dokazuje i to, že díky němu vím, kde bydlel pan Kemr, kde má vilu božský Kája a další osobnosti, včetně pana Havla.
Já mám přes Prahu naučenou jen jednu trasu, a i na ní se o mě pokouší infarkt. A on ji zná lépe, než rodilý Pražák. O kladenském okrese nemluvě.
Lidé jako on zasluhují úctu a obdiv. Musí mít fantastický orientační smysl, jsou králi silnic, a dokáží nejen dovézt vše včas, ale i provézt porod.
Pan Vojáček je borec nejen za volantem, ale i v soukromí.