|
Evoluce na naší planetě hledá formu života, jež by se dokázala integrovat v jediný inteligentní celek. Celek, jenž by dokázal rozumně spravovat a chránit svou rodnou planetu. Toto hledání probíhá již od vzniku prvních životních forem. Již první mikroorganismy prakticky chránily svou matku Zemi, byť nevědomky. Regulovaly poměr skleníkových a dalších plynů. Jde o to, že když je jich málo, teplota na planetě stoupne, nastane přehřátí atmosféry, a když je jich málo, nastane doba ledová. V obou případech výchylek vyhyne část organismů, jež mají onu výchylku na svědomí. Evoluce si vytvořila mnoho nástrojů na onu regulaci. Klimatické změny již miliony let nebyly z celoplanetárního hlediska tak drastické, třebaže se nám to tak zdá. Za poslední stamiliony let vždy byla na Zemi všechna pásma. Pásma s věčným ledem, pásma s mírným klimatem, subtropická, i tropy. Proto se Život mohl vyvíjet v maximální rozmanitosti. Další regulační člen jsou bakterie a viry - nejstarší obyvatelé naší matky. Když se nějaký druh přemnoží, nebo jinak začne ohrožovat stabilitu planety, klesne jeho imunita, a mikroorganismy začnou mutovat. Tím začne vymírání, a tímto stabilizace, či úplné vymření destabilizujícího druhu. Evoluce hledá ideální formu životní formy. Proto nastupují různé formy, a ty hledají optimální variantu pro vládce a ochránce života jako celku. Ty předchozí jsou sice zredukovány, ale přece jenom jsou nejživotaschopnější z nich zachovány. Slouží jako záloha vývoje a jako regulátor. Evoluce také hledá optimální velikost a organizovanost nervové soustavy, respektive mozku. Velikost inteligence řeší dvěmi způsoby. Inteligencí kolektivní a individuální. Kolektivní inteligenci užívají od mikroorganismů po lidstvo všichni živí tvorové. Její velikost záleží na množství jedinců. Je to paradox, ale mikroorganismy jí mají největší. Jinak by tu nebyly miliardy let a všude. Jsou počátkem, i vrcholem potravinového řetězce. Člověče, nemysli si, že to jsi ty! Mikroby máme v jogurtu, i ve střevech. Jsou součástí naší potravy, ale zároveň si na nás pochutnávají za života i po smrti. Individuální řeší velikostí mozku. Proto se snaží zvětšit poměr mezi velikostí mozku a těla ve prospěch mozku. U člověka se mu to sice vede, ale na úkor inteligence kolektivní. Ale, doufejme, i to se začíná řešit. Lidstvo se začíná vzpamatovávat, a z planetárního parazita se pomalu stává správce. Kolektivní inteligenci začíná povznášet na vyšší úroveň. Z davové se pomalu stává mediální. Začalo to, kupodivu, královskými a válečnými posly, zvláštní kategorií jsou zvědové, Internetem to, zatím, končí. Zemi, jako každou planetu, čeká zánik. Ta se však brání. Pomocí Evoluce hledá ty, jež jí zachrání. A nepřestane, dokud se jí to buď nepovede, nebo nezahyne. Doufejme, že to budeme my, kdo jí, a tím i sebe, zachrání. Pokud Evoluce zjistí, že nejsme schopni zachránit ani sebe, nastoupí po nás jiné inteligentní bytosti. Každá životní forma užívá jednu formu komunikace jako dominantní, zdánlivě vrcholovou, která je jakoby maximum, kterého je schopna používat. Ale je tomu tak? Je, kupříkladu artikulovaná lidská řeč vrcholem komunikace? První, elementární, a nejdokonalejší komunikace probíhá na úrovni, o které se nám ani nesnilo. Je to komunikace uvnitř jednotlivých buněk, na, téměř subatomické úrovni. Je to komunikace elektrochemická, obdoba počítačového BIOSU. Impulsy probíhají mezi jednotlivými buňkami je primární, a nejdokonalejší. Je to obdoba počítačového Dosu, a ostatní formy komunikace jsou pouhé, více - či méně složité nástavby. Jednotlivé formy života si časem vyvinou formu komunikace, která jim nejvíce vyhovuje. Tudíž je od nás poněkud naivní tvrzení, že řeč je to nejdokonalejší, co může být. Řeč není pro všechny lidské bytosti stejná, je neustále ve vývinu, a nedokáže dokonale vyjádřit všechny emoce, pocity, a další myšlenkové pochody. Je však hybná síla při rozvoji mozku a inteligence. Proč tomu je, o tom se vedou rozsáhlé diskuse. Dar od Boha, kultivací mimozemšťany ……… Ale na jedno se zapomíná. Na řeč a sekundárně písmo. Řeč a písmo jsou hybné síly rozvoje inteligence. Řeč proto, že její pomocí se přenáší obrovské množství informací. A to jak citových, tak vědomostí. Jediným slovem lze říci mnoho. Jak kontextem, tak tónem. Slovy také předáváme informace o znalostech a zkušenostech. A sloní zásoba lze rozšiřovat do desítek milionů. Vezměme si za příklad různé jazyky. Kupříkladu angličtina má 200 000 slov, a čeština 2 miliony. Užíváním artikulovaného jazyka vlastně člověk neustále trénuje mozek. A zároveň má potřebu stále většího počtu slov a jejich citových nuancí. A písmo? Uchovává znalosti v nezkreslené podobě. Slovním podáním se informace sice předá, jádro je stejné, ale mírné odchylky tu přece jenom jsou. „Výbuchy génia" ve zvířecí říši se zapomenou, protože zvířecí komunikace má stovky, až tisíce výrazů. Kdežto u lidí se vše „rozkecá", případně také zapíše. A tímto se, právě u prvních lidí, odstartovala inteligenční spirála. Člověk začal používat mluvenou řeč, ta začala rozvíjet mozkovou aktivitu, mozek začal potřebovat stále větší slovní zásobu, a tím se zase urychluje jeho rozvoj. A tak se nastartovala spirála, jejíž vrchol se může „dotknout hvězd". Teda pokud se sami nezničíme. Vznik a vývoj artikulované řeči, a posléze písmo, to jsou nejnovější vynálezy Evoluce při hledání inteligentního, skutečného, vládce a ochránce planety. Řeč je spolu s „řečí" těla něco úžasného. Země tu nebude na věky, protože Slunce ji za několik miliard let zabije. Pokud pomocí Evoluce nenalezne ten pravý druh inteligentního života. |
||