|
|
||
|
Tato města jsou obrovským zdrojem odpovědí na to, jací byli jejich obyvatelé, jak žili a umírali, a jaká byla jejich kultura. Zároveň vyvolávají nespočet otázek. A mezi nimi je i ta, proč opustili svá, mnohdy na svou dobu nedobytná města. Na otázku, proč indiáni opustili svá města, je mnoho teorií. Od nejfantastičtějších - zásah mimozemšťanů, přes věštby šamanů, povstání poddaných, až k vybudování konkurenčních, lépe situovaných metropolí. Všechna vysvětlení mají svá pro i proti. Mimozemské inteligence naší planetu bezpochyby navštěvovaly, navštěvují, i navštěvovat budou. Ale proč by indiány nutily najednou ke stěhování? Proč by šamani přesvědčovali krále ke stěhování, když to jejich předchůdci schválili? Proč by poddaní povstávali, když byli pod pevnou rukou panovníků, šamanů ( kněží ) a bohů? To by jim strach nedovolil. A dobytí nepřáteli? Města jsou výborně strategicky položena, a urbanismus je dělá téměř nedobytnými. Dobýt je mohli pouze Evropané se svými střelnými zbraněmi. Na jedno však badatelé zapomínají. Na nejzákladnější potřeby. Jídlo a vodu. Jde o to, že jejich zemědělství neznalo pojem hnojení. Tudíž, když indiánští zemědělci pouze pěstovali, nehnojili, a půda se za čas zákonitě vyčerpala. Jihoamerická půda je poměrně chudší, než evropská. Že se má průběžně hnojit, se poznalo mnohem později. A také jde o to, že když jsou města prakticky nedobytná, populace se rozrůstá. Rostou požadavky na potravinové zdroje. Také se zvětšuje nárok na množství vody, znečišťuje se okolní prostředí, a sekundárně i vodních zdrojů. Tímto zákonitě dojde k tomu, že se začne zmenšovat množství vypěstovaných potravin, zhoršuje se kvalita vody, a město začne upadat. Pokud městský vládce nechce přijít o moc vinou nemocí a hladomorů, musí vyčerpanou a zdevastovanou krajinu opustit, a vybudovat si sídlo jinde. Proto nejdéle obývaná města jsou na březích řek, kde každoroční záplavy dodávají půdě tolik potřebné živiny, nebo se půda musí průběžně hnojit. Pokud možno přírodním hnojivem. Jak to dopadne po hnojení umělými, vidíme na sobě. Ale to je již jiné téma. V principu se jedná o to, že se člověku vrátí všechny jeho skutky. Dobré i špatné. A to ve formě a intenzitě, jakou osud, Bůh, Alláh, božstva, duchové, či jiné bytosti uznají za vhodné. Je dokázáno, že když se člověk usmívá, pomáhá ostatním, chová se mile na prodavače, dokonce i na úředníky, okolí se k němu začne vědomě, i podvědomě chovat stejně. A když je v nouzi, někdo mu podá pomocnou ruku. Jedno, zda to je člověk, jež mu „splácí dluh", nebo někdo zcela neznámý. Naopak, když se dotyčný k okolí chová arogantně, zneužívá okolí ke svým cílům, bezohledně prosazuje zvrácené ideje, či přímo, či nepřímo ničí životy lidských, či jiných bytostí, vše se mu vrátí. Také v době a míře, jakou zákon uzná za vhodné. Například, kdo si nevzpomene, kdo byla Matka Tereza, Gándí, T.G.Masaryk. Nebo naopak, kdo by neznal Hitlera, Stalina, nebo v poslední době Bin Ladina. Na Matku Terezu vzpomíná celý svět s láskou a úctou. Stejný respekt vzbuzuje Gándí, i Masaryk. Naopak, Hitler a Salin zemřeli osamělí, bezmocní a ponížení. A to byl pro ně největší trest. Větší, než kdyby stanuli před „světským" soudem. Lidské spravedlnosti by to sice učinilo zadost, ale bezmoc pro ně byla trestem mnohem větším. Tuto teorii dokazují sebevraždy Hitlera a dalších nacistických pohlavárů. Tento zákon by si měl každý uvědomit. Každý bez výjimky, neboť jsou zákony, na které neplatí výjimky, imunity, ani úplatky. Pyramidy jako takové jsou poselství dávných věků a návod, jak mít maximálně efektivní ekonomický a politický systém. A proč? Protože jedině takový systém je nejživotaschopnější. Vezměme si například stát. základ tvoří manuální pracovníci. Nad nimi jsou nižší řídící skupina, poté menežment, školství, výzkum, ministerstva, vláda, a nakonec jediný zodpovědný pracovník ( premiér, prezident, majitel firmy… ). Postavení armády, policie a soudního systému záleží na vnitřní situaci a okolní politickoekonomické situaci. A uprostřed vlastní pyramidy jsou děti, staří lidé, nezaměstnaní, a lidé postižení. Ti jsou chráněni produktivní částí pyramidy. Pokud si organizace, ať již jde o organizaci ekonomickou, výrobní, či stát, tento princip uvědomí, a bude se tohoto principu držet, bude prosperovat a stane se životaschopnou. Jde také o to, že jediná chráněná skupina, kterou je možné snížit, jsou nezaměstnaní. Vytváření pracovních míst posiluje pyramidu jako takovou. Čím více lidí se efektivně zapojí do pracovního procesu, tím je pyramida stabilnější a životaschopnější. A kdo si toto neuvědomí, podílí se na pádu jak pyramidy, tak stávajícího společenského uspořádání. Proto jsou hrobky tohoto tvaru tak rozšířené. A že jsou čtyřhranné? Čtyři jsou světové strany - sever, východ, jih a západ. Stejně také pohyb má stejný počet směrů - dopředu, dozadu, doleva a doprava. Jihoameričtí indiáni ještě do pyramidy zakomponovali počet dní v roce 365. Lidé tento princip používají, ale pouze částečně, a zkresleně. Ředitel výrobní organizace řekne „já Vám to vyrobím", ale on přece nic nevyrobí, on dá příkaz. Vedoucí řekne „já to zařídím", ale bez jeho podřízených nic neprosadí. Historici říkají „stavitel ten a ten postavil", ale oni to pod jeho vedením postavili bezejmenní dělníci. A další a další případy. Na nejvyšší úrovni mají pyramidový princip armády. Která jej dodržuje nejdůsledněji, a dodá kvalitní taktiku, ta vyhrává. Ovšem za předpokladu, že její řídící články mají odpovídající kvalitu a celek má vysokou ideologickou morálku. Toto poselství nám přichází z minulosti ještě vzdálenější, než si dokážeme představit, a to ze všech koutů naší planety. Jestli je poselství pozůstatek jedné zaniklé civilizace, poselství globální protocivilizace, důsledek kulturní výměny našich předků, prehistorické špionáže, nebo „dar zelených mužíčků", se asi nedozvíme. Ale jedno je jisté. Princip pyramidy funguje v lidské společnosti ( třebas mnohdy značně deformovaně ) celou jeho existenci, a u zvířat ( přizpůsobený zákonům zachování druhu ) desítky milionů let. Každá životní forma užívá jednu formu komunikace jako dominantní, zdánlivě vrcholovou, která je jakoby maximum, kterého je schopna používat. Ale je tomu tak? Je, kupříkladu artikulovaná lidská řeč vrcholem komunikace? První, elementární, a nejdokonalejší komunikace probíhá na úrovni, o které se nám ani nesnilo. Je to komunikace uvnitř jednotlivých buněk, na, téměř subatomické úrovni. Je to komunikace elektrochemická. Impulsy probíhají mezi jednotlivými buňkami je primární, a nejdokonalejší. Něco, jako u počítačů BIOS. Mezibuněčná komunikace je obdoba počítačového Dosu, a ostatní formy komunikace jsou pouhé, více - či méně složité nástavby. Jednotlivé formy života si časem vyvinou formu komunikace, která jim nejvíce vyhovuje. Tudíž je od nás poněkud naivní tvrzení, že řeč je to nejdokonalejší, co může být. Řeč není pro všechny lidské bytosti stejná, je neustále ve vývinu, a nedokáže dokonale vyjádřit všechny emoce, pocity, a další myšlenkové pochody. |
||