|
|
|
|
|
Proč vyhynula velká zvířata
Lidstvo, co je lidstvem, provází mimo jiné, také záhady, a touha po jejich rozluštění. Mezi ty největší je také záhada vymírání velkých zvířat. Tyto druhy jsou zdánlivě nezničitelná a neporazitelná. Ale právě toto je příčina jejich zkázy. Jejich vyhynutí a přenechání výsadního postavení nastupujícím druhům. Protože jsou zvířata velká, jsou jejich kosterní pozůstatky méně přehlédnutelné a poutají více pozorností, než menších druhů. Také jsou co se týče publicity zajímavější. Proto jednotliví vědci a vědecké kolektivy vymýšlejí v boji o grandy další a další teorie. Naše planeta, a Vesmír jako takový, hledá životní formy, které by byly na co nejvyšší inteligenční úrovni. Inteligenční, co se týče inteligence jednotlivců, i celých druhů. Prvním nástrojem ve snaze o celkové propojení nejprve skupin, poté druhu, planety jako celku,….. a nakonec Vesmíru, je pohyb hmoty a evoluce. A právě tyto dva faktory způsobily vznik, i zánik bezpočtu druhů zvířat i rostlin na modré planetě. Malých, i gigantických. Na počátku byli i giganti malí. Když se však u nich objevila vlastnost, která jim poskytovala vůči dalším druhům určitou výhodu, a v boji o potravu měli převahu, a bylo jí relativně nadbytek, začali růst. Tímto měli stále méně konkurence v potravinovém řetězci, a stále méně predátorů se jim bylo schopno a ochotno postavit. Tímto, paradoxně, začíná cesta k jejich zániku. Zpomaluje se jejich reprodukční cyklus ( kupříkladu slonice má dobu březosti dva roky, a myš několik týdnů ), zvětšují se nároky na potravu, zpomaluje se reakce na změnu klimatu a nové druhy mikroorganismů, jež obývají všechny kouty planety. Když nastane jakákoli změna klimatu, reaguje na ní každý tvor i druh. V každém organismu je „gen přežití". Gen, který pomáhá druhu přizpůsobit se rozumě velkým a rychlým změnám, a přežít alespoň 10 % generace. Jenže když druh je gigantický, a drastických hynutí je více a rychle za sebou, klesne počet jedinců pod kritickou mez, a druh vyhyne. Když se prapůvodní pevnina začala rozdělovat na jednotlivé kontinenty, vývoj jednotlivých druhů fauny i flory pokračoval. A to odděleně. Odděleně se však vyvíjely i mikroorganismy. A to byl jeden, ne však jediný faktor, působící v evoluční hře o výběr těch nejlepších. V době vrcholného rozkvětu velkých zvířat giganti ( ať již jde o veleještěry, nebo savce ) byly kontinenty relativně stabilně propojeny, či odděleny. Pak však došlo, ať ochlazením, čili poklesem hladin oceánů, nebo geologickou činností, k propojení jednotlivých izolovaných světadílů. Tímto se k změně teploty vod a atmosféry připojila migrace konkurence v oblasti potravinových zdrojů, predátorů, a mikroorganismů, způsobujících do té doby neznámé nákazy. Když se změní klima, část jedinců vyhyne, ale určitý počet přežije. Ale když se k tomu připočte nová potravinová konkurence, noví predátoři, nové nemoci, tak vymírají další a další procenta populace. Nakonec buď populace vyhyne přímo, nebo nedostatečným počtem rozmnožování schopných jedinců.
Jací byli dinosauři?
Věda tvrdí, že dinosauři jako takoví byla pouze tupá, neforemná a primitivní zvířata. Ale 135 milionů let, po kterých dinosauři ovládali tuto planetu dokazuje, že se vědci mílí. Jsou důkazy, že dinosauři nejenže žili ve smečkách, ale že se starali o mláďata. Někteří měli zimní spánek, a byli teplokrevní. Ovládli vodstva, a někteří dokonce létali. Létající dinosauři nebyli primitivní letci, ale létali stejně bravurně, jako dnešní ptáci. Proč jsem o tom přesvědčen. V té době byli klima znatelně teplejší, než dnes. Tudíž i oceány měly vyšší teplotu. Z toho vyplývá, že absorbovaly menší množství vzduchu, a tudíž byla plynová slupka okolo Země silnější, tudíž byl na hladině oceánů a na povrchu vyšší atmosférický tlak. Když se k tomu připočte vyšší vlhkost vzduchu, není divu, že rostliny a další živočichové na pomyslném potravinovém řetězci dorůstali grandiózních rozměrů. Zároveň větší hustota vzduchu umožňovala dinosaurům lehčí pohyb. A to i vzduchem. Proto se také létající dinosauři zdají primitivnější letci, než dnešní ptáci a letci vůbec. Ti dnešní se prostě přizpůsobili změněným podmínkám. Říkat, že dinosauři byli primitivní, je stejně mylné, jako tvrzení, že jsme ve Vesmíru sami, nebo jako dříve vědci tvrdili, že automobil nemůže z fyzikálních zákonů jet rychleji, než 36 km/hod. Případně, že člověk nikdy nevzlétne, natož aby se dostal mimo zemskou přitažlivost. To, že dinosauři žili ve smečkách, někteří spali také „zimním spánkem", a někteří byli teplokrevní. Dokazuje jedno. Vzhledem k době, po kterou vládli ve vodách, na pevnině, i ve vzduchu, je nanejvýš pravděpodobné, že mohli vytvořit také nějakou formu civilizace. Vždyť na to měli 135 milionů let! Savcům na to stačila polovina. Pozůstatky prehistorické civilizace nemusíme rozeznávat. Jednak mohla existovat na jiné bázi, za 65 milionů let, které uplynuly od jejich vymření mohly stopy jednoduše zmizet (viz prastaré lidské civilizace), nebo je neumíme vidět. Vědecká veřejnost nerada opouští staré teorie. Ty se mění až když se najde vlivná skupina, jež jí podpoří, nebo stará generace vymře.
Kde máme kořeny?
O vzniku a kořenech lidstva existuje mnoho teorií, které podporuje je mnoho nevyvratitelných i sporných důkazů. Jsou teorie o stvoření Bohem, či jinou nadpřirozenou bytostí. Jsou teorie o vypěstování mimozemšťany, či migrací z jiných planet. Pak je tu ještě darwinismus. Teorie o Božím zásahu vychází z Bible. Zde je jeden problém. Bible je kniha, která je vlastně kronika sluneční soustavy od jejího vzniku až do ( prakticky ) zániku. Je to kniha knih, neboť kromě historie jsou v ní morální kodexy a varování. Jsou v ní zašifrovány vynálezy, o kterých dosud ani nesníme, je v ní i varování lidstvu před sebezničením. Je však psána tak, aby jí rozuměli lidé té doby. Ale také tak, aby lidem pokročilejší civilizace v ní našli další a další informace. Je škoda, že ji lidé nečtou rozumem a znalostmi své doby, ale doby minulé, a navíc ji vykládají po svém. Stejné je to i s výklady jiných svatých knih. Vypěstování jinými civilizacemi je teorie spíš do kreslených seriálů a horrorů. Civilizace, jež by doletěla do naší sluneční soustavy by musela být na tak vysoké technologické úrovni, že vypěstovat človíčky, a čekat, až vyrostou a dostatečně se rozmnoží by byla pouze ztráta času. Efektivnější by bylo nechat pracovat roboty, než neandrtálce. Ledaže by to byli nějací psychopati. To by však nikdo nepřežil. S kyjem se proti atomovým zbraním bojuje celkem špatně. Pak je tu teorie evoluce. Vývoj života od nejprimitivnějších forem ke stále dokonalejším je zákonitý. Tuto teorii potvrzují i historické prameny a lidské zkušenost posledních let. Vždyť i v současné době jsou známy příklady, kdy se v amazonské džungli díky negativnímu vlivu lidské činnosti kříží některé druhy poloopic a takto vzniklí jedinci mají schopnosti, kterými převyšují své předky. Zvířata se učí od lidí a začínají nejen pronikat do měst, ale stáváme se téměř jejich zdrojem potravin. Teda naše odpady a dokonce i přímo naše potravinářská výroba. Planeta má již zcela jistě v záloze další druh pro inteligentní „špičku" pro případ, že se sami zničíme a nebo lidstvo natolik intelektuálně a fyzicky zdegeneruje, že nepřežije jím a nebo vnějším vlivem zaviněnou katastrofu. Evoluce, a to nejen pozemská, hledá druh, který by dokázal být skutečným moudrým pánem a správcem Země, a nejen jí.
|
|
|
|
|